Statické metody

jsou založeny na sledování ustáleného rovnovážného stavu. To umožňuje získat skutečné rovnovážné hodnoty povrchového napětí, což je zvlášť důležité při studiu roztoků. Na rovnovážných rozhraních je zde odlišná koncentrace od koncentrace v objemové fázi, případně dochází i k orientaci molekul. Oba tyto děje vyžadují určitou dobu k ustavení, na což u rychle se obnovujících povrchů není dostatek času. Je-li dosaženo rovnováhy, jsou hodnoty povrchového napětí na čase nezávislé a v ideálním případě jsou nezávislé i na způsobu měření. Mezi nejpoužívanější patří:

Semistatické metody

jsou, stejně jako metody statické, založeny na dosažení rovnovážného stavu soustavy; v tomto případě je však rovnováha nestabilní. Při zkoumání každé soustavy je nutno zvolit optimální rychlost potřebnou k přiblížení se rovnovážnému stavu, aby měření nebyla nadměrně dlouhá, ale aby se současně zajistilo získání výsledků, které se blíží skutečným rovnovážným hodnotám. Často se používají

Dynamické metody

se používají hlavně pro studium výrazně nerovnovážných stavů povrchových vrstev kapalin a rychlosti ustavování rovnovážné struktury jejich povrchu, např.