Povrchové napětí

Pro stanovení povrchového napětí je určována střední hmotnost kapky, která se odtrhává působením tíže od rovinného povrchu zabroušeného ústí silnostěnné kapiláry o vnějším poloměru R. V hrubém přiblížení se uvažuje, že tíže kapky (m∙g) je kompenzována silami povrchového napětí.

Tato jednoduchá představa však neodpo přesně skutečnosti - určitá část kapky zůstává viset na konci kapiláry a kromě toho se při odtržení velké kapky vytváří ještě jedna nebo několik drobných kapiček. Velikost zbytku je funkcí objemu kapky V a poloměru kapiláry. Korekce je vyjádřena koeficientem Φ, jehož hodnoty jsou tabelovány jako funkce výrazu (R/V^1/3) [30], [2, str. 23], [45], [1]. Používá se hlavně jako metoda srovnávací (index _ref označuje hodnoty pro srovnávací kapalinu):

Mezifázové napětí kapalina-kapalina

Při měření mezifázového napětí se stanovuje objem kapky kapaliny, která odkápne ze zabroušeného konce kapiláry do druhé kapalné fáze. Uvnitř kapiláry musí být umístěna vždy ta kapalina, která lépe smáčí materiál kapiláry. Konec kapiláry je otočen nahoru nebo dolů - podle relativních hustot obou rovnovážných kapalin. Pro mezifázové napětí platí

kde V je změřený objem kapky, ρ₁ a ρ₂ hustoty měřených kapalin, R vnější poloměr kapiláry, Φ korekční faktor na proměnlivou velikost odpadávající kapky, stejný jako u kapkové metody pro měření povrchového napětí.

Výhodou kapkových metod je, že vliv přítomnosti případných nečistot na povrchové napětí je do značné míry eliminován, neboť povrch se při měření neustále obnovuje. Rovněž není zapotřebí znát smáčecí úhel.