Ve studované kapalině se za působení zvyšujícího se přetlaku p vytváří na konci kapiláry, ponořené pod hladinu, bublina plynu. Přetlak v bublině je roven součtu hydrostatického tlaku a tlaku potřebného k překonání povrchového napětí γ

h je hloubka ponoření, ρ hustota kapaliny a r je poloměr bubliny. S růstem bubliny se zmenšuje poloměr jejího zakřivení. V okamžiku, kdy bublina dosáhne polokulovitého tvaru, je r minimální a je rovno poloměru kapiláry R. Tlak v bublině v tomto okamžiku dosahuje maximální hodnoty:

Při dalším, i nepatrném, zvýšení tlaku se objem bubliny zvětší (její poloměr roste), takže člen 2γ/r se zmenšuje, bublina ztrácí stabilitu a odtrhne se. Tato metoda se často se používá jako srovnávací.