Mobilní fázové rozhraní není nikdy dokonale hladké, ale je neustále deformováno vlivem tepelného pohybu. „Drsnost“ fázového rozhraní je možno popsat jako nepřetržitou řadu sinusových vln, které tvoří difrakční mřížku, na níž dochází k rozptylu světla. Měří se podíl světla rozptýleného rozhraním pod úhlem θ (obr. 1), který závisí na povrchovém nebo mezifázovém napětí, rozdílu hustot obou fází a jejich relativním indexu lomu.

Metoda měření rozptylu světla umožňuje stanovení velmi nízkých mezifázových napětí (0,1 až 10^–5 mN m^–1). Hodí se tedy ke studiu systémů s povrchově aktivními látkami, systémů omezeně mísitelných kapalin v blízkosti kritické oblasti i ke studiu mikroemulzí.