Nejčastěji se používá měření adsorpce z plynné fáze. Z vhodných tvarů rovnic, které analyticky vyjadřují změřené adsorpční izotermy, se určí množství plynu, které vytvoří na povrchu jednu vrstvu molekul, am (mol g–1). Jestliže známe plochu, kterou zaujímá jedna molekula adsorbujícího se plynu na povrchu pevné látky, σ (m2), je specifický povrch Asp (m2 g–1) dán vztahem
kde NA je Avogadrova konstanta. Plochu σ je možno odhadnout z hustoty adsorbátu v kapalném nebo pevném stavu, případně i ze znalostí o struktuře a rozměrech molekulárních vrstev v krystalickém stavu. U mikroporézních látek mohou být hodnoty velikosti povrchu stanovené pomocí adsorpce různých látek různé, neboť mikropóry mohou být nepřístupné pro větší molekuly (čím menší je molekula adsorbátu, tím větší naměříme hodnotu specifického povrchu); nejčastěji se používá adsorpce dusíku nebo argonu při nízkých teplotách.
Velikost povrchu je možno stanovit také pomocí adsorpce z kapalných roztoků. Také zde se z experimentálních dat stanoví adsorbované množství, potřebné k tomu, aby na povrchu adsorbentu vznikla monomolekulární vrstva. Adsorbáty jsou často organická barviva, jejichž koncentrace v roztoku se zjišťuje kolorimetricky, nebo látky značené radioaktivními izotopy. Je opět nutné znát plochu, kterou zaujímá adsorbovaná molekula na povrchu. Experimentální provedení je velmi snadné, proto se tato metoda používá poměrně často a to hlavně jako metoda srovnávací. Protože však adsorbované molekuly jsou většinou velké, nedostanou se do jemných pórů a naměřený povrch je menší než skutečný.
Další metoda ke stanovení velikosti povrchu je kalorimetrické měření smáčecích tepel, jejichž hodnota je úměrná velikosti povrchu; je ovšem nutné znát velikost smáčecího tepla na jednotku plochy. To značně omezuje použitelnost této metody.
Řada dalších metod je použitelná pouze pro speciální případy: elekrolytické metody pro měření kovových povrchů, měření rychlostí heterogenních pochodů, např. měření rychlosti rozpouštění v alkalických roztocích a v kyselině fluorovodíkové pro stanovení velikosti povrchů skelných prachů; v některých případech lze stanovit plochu povrchu výpočtem z tvaru a velikosti částic.
