Vhodně uzpůsobenými analytickými váhami, váhami torzními, nebo nejlépe elektrováhami je měřena síla, potřebná k odtržení tenkého prstence (metoda du Noüyho) nebo tenké destičky (Wilhelmyho metoda) od fázového rozhraní. Odtrhávací metody jsou rychlé, dobře použitelné k měření jak povrchového, tak mezifázového napětí kapalina-kapalina. Častěji než k absolutním měřením se používají jako metody srovnávací.

Prstenec z tenkého, obvykle platinového drátu, musí být dobře smáčen kapalinou (θ = 0°). Pro povrchové (mezifázové) napětí platí

kde F je síla potřebná k odtržení tenkého prstence od fázového rozhraní, r_p je poloměr prstence a Φ korekce na kapalinu, která ulpí na prstenci při odtržení od hladiny. Tento koeficient, uváděný ve speciálních tabulkách [29], je závislý na geometrii prstence.

U komerčních přístrojů je výstupem měření přímo hodnota povrchového napětí a korekční faktor pro prstenec je uváděn výrobcem jako funkce naměřeného údaje o povrchovém (mezifázovém) napětí a hustoty kapaliny (rozdílu hustot obou kapalin).

Na povrchu destičky se z obou stran tvoří menisky, jejichž tvar a výška vzestupu jsou dány Laplaceovou-Youngovou rovnicí. Pohybuje-li se fázové rozhraní vzhledem k desce dolů, síla F, která působí na destičku, roste a v okamžiku těsně před odtržením dosahuje maxima (obr. 2). Pro velmi tenkou destičku () platí

γ je povrchové nebo mezifázové napětí, t je tloušťka destičky, ℓ její délka.