Míra úhrnné energie, která se při průchodu světelného paprsku vrstvou disperze o jednotkové tloušťce rozptýlí na všechny strany od tohoto paprsku.

Turbidita τ charakterizuje zeslabení intenzity primárního paprsku, I_o, způsobené rozptylem, při jeho průchodu disperzní soustavou tvořenou vrstvou o tloušťce x. Je definována vztahem obdobným Lambertovu-Beerovu zákonu pro absorpci světla.

kde I_r je celková energie vyzářená všemi směry, kterou je možno získat integrací intenzity světla rozptýleného pod úhlem θ přes kulový prostor.

V případech zajímavých ve fyzikální chemii je rozptyl vždy tak malý, že zeslabení primárního paprsku je nepatrné a pak pro turbiditu platí

Pro zředěné disperzní soustavy s kapalným disperzním prostředím a malými disperzními částicemi je směrová intenzita I_θ vyjádřena Einsteinovou-Debyeovou rovnicí. Pro nepolarizované světlo pak platí vztah

který se pro vyhodnocování experimentálních dat přepisuje do tvaru

kde

je rozptylová konstanta pro turbiditu, v níž jsou shrnuty vlastnosti systému, λ je vlnová délka dopadajícího světla v uvažovaném systému, n₀ index lomu čistého disperzního prostředí, (dn/dw) změna indexu lomu s koncentrací, w hmotnostní koncentrace a B druhý viriální koeficient (viz Einsteinova-Debyeova rovnice).

Extrapolovaná hodnota H∙w/τ pro w = 0 udává reciprokou hodnotu molární hmotnosti (případně jejího hmotnostního průměru pro polydisperzní systémy – viz střední molární hmotnost). Počáteční směrnice udává dvojnásobek druhého viriálního koeficientu B.

Protože turbidita roztoků mnohých vysokomolekulárních látek je příliš malá, měří se v praxi mnohem častěji intenzita rozptýleného světla než zeslabení primárního paprsku. Přesto se však dosti často experimentální data uvádějí ve formě turbidity, i když měřenou veličinou je ve skutečnosti Rayleighův poměr.

Pro přepočet mezi turbiditou a Rayleighovým poměrem (mezi konstantami H a K) platí