Veličina, pomocí níž jsou vyjadřována data získaná měřením rozptylu světla. Je definován rovnicí

Naměřená intenzita rozptýleného světla I_θ  je tak přepočítávána na jednotkovou intenzitu primárního světla (I_o), jednotkovou vzdálenost detektoru, měřícího intenzitu, od zdroje rozptýleného světla (r) a na nulový úhel θ. Einsteinova-Debyeova rovnice může být pak přepsána do tvaru, vhodného pro vyhodnocování experimentálních dat:

kde K  je rozptylová konstanta, která shrnuje vlastnosti systému:

λ vlnová délka dopadajícího světla v uvažovaném systému, n₀ index lomu čistého disperzního prostředí, (dn/dw) změna indexu lomu s koncentrací a w hmotnostní koncentrace.

Extrapolovaná hodnota K∙w/R_θ pro w = 0 pak udává reciprokou hodnotu molární hmotnosti (případně jejího hmotnostního průměru pro polydisperzní systémy – viz střední molární hmotnost). Počáteční směrnice udává dvojnásobek druhého viriálního koeficientu B.

Pro přepočet mezi Rayleighovým poměrem a turbiditou (mezi konstantami K a H) platí