Projev interakce záření s optickými nehomogenitami, např. s disperzními částicemi. Při průchodu hmotným prostředím vyvolává světlo v částečkách prostředí polarizaci. Takto vzniklé dipóly vyzařují světlo téže vlnové délky. Ve stejnorodém prostředí se účinkem interference sekundárních vln podle Huygensova principu šíří světlo pouze ve směru primární (dopadající) světelné vlny. V nestejnorodém prostředí obsahujícím částice nebo jiné nehomogenní složky s polarizovatelností odlišnou od polarizovatelnosti prostředí indukuje procházející světelné vlnění v těchto částicích dipólové momenty jiné velikosti než v částicích disperzního prostředí. Záření těchto dipólů už není kompenzováno ve smyslu Huygensova principu a jeví se jako rozptýlené světlo.

U hrubých disperzí se rozptyl světla projevuje zákalem, který je pozorovatelný v libovolném směru, i v tenkých vrstvách.

Koloidní disperze jsou vzhledem k menší intenzitě rozptylu světla v tenkých vrstvách v procházejícím obvykle světle čiré; jemný zákal jeví až v tlustých vrstvách nebo při pozorování ze strany proti tmavému pozadí - opaleskují.