Graficky vyjádřená experimentálně získaná závislost mezifázového napětí na rozhraní rtuť/roztok elektrolytu na vnějším napětí vloženém na kapilární rtuťovou elektrodu (viz elektrokapilární jev). Křivka má obvykle přibližně parabolický tvar (obr. 1). Na její průběh mají velký vliv povrchově aktivní látky, zejména povrchově aktivní ionty, které v důsledku své adsorpce snižují v různé míře mezifázové napětí při různých potenciálech. Nepolarizovaný povrch rtuti (bez přivedeného vnějšího napětí) je ve styku s roztokem obvykle kladně nabitý; z roztoku adsorbuje kationty. Při postupném přivádění záporného napětí zvenčí náboj rtuti nejprve klesá, při určité hodnotě vnějšího napětí je nulový a pak stoupá. Mezifázové napětí přitom nejprve roste, v okamžiku vyrovnání potenciálů prochází maximem a pak klesá.

Nabitý povrch rtuti představuje vnitřní vrstvu elektrické dvojvrstvy. Na kladně nabitém povrchu (stoupající větev křivky) vnější vrstvu vytvářejí anionty, na záporně nabitém (klesající větev křivky) kationty z roztoku. Z průběhu elektrokapilárních křivek je možno usoudit na velikost adsorpce iontů ve vnější vrstvě – souvislost adsorpce a snížení mezifázového napětí je dána Gibbsovou adsorpční izotermou. Z obr. 1a je patrný vliv aniontů: adsorpce aniontů roste od chloridu k sulfidu a roste i velikost snížení mezifázového napětí. U složitějších organických kationtů je pozorováno snížení mezifázového napětí v levé části křivky (obr. 1b); běžné anorganické kationty specifickou adsorpci zřejmě nevykazují. Povrchově aktivní neelektrolyty (obr. 1c) značně snižují mezifázové napětí v okolí maxima (znatelně se adsorbují na kladném i záporném povrchu).