Soubor jevů provázejících změnu mezifázové energie na rozhraní kov/roztok elektrolytu, způsobenou přítomností elektrického náboje ve fázovém rozhraní. Na nabitém fázovém rozhraní působí proti mezifázovému napětí (síle směřující ke zmenšení plochy fázového rozhraní) odpudivá elektrostatická síla mezi náboji stejného znaménka, takže práce spojená se zvětšením plochy fázového rozhraní je menší než u nenabitých rozhraní.

Za podmínek konstantní teploty a tlaku byl z termodynamiky odvozen vztah mezi změnou mezifázové energie a potenciálem elektricky nabitého fázového rozhraní, označovaný jako Lippmannova rovnice

kde γ je mezifázová energie, A plocha fázového rozhraní, E vložené napětí, Q elektrický náboj a σ hustota náboje. Z Lippmannovy rovnice plyne, že na kladně nabitém fázovém rozhraní roste mezifázová energie, klesá-li potenciál; naopak při záporných hodnotách σ vzrůstá mezifázová energie se stoupajícím potenciálem. Mezifázová energie tedy klesá s rostoucí absolutní velikostí náboje mezifází.

Měření elektrokapilárních jevů se uplatňuje při studiu vlastností elektrické dvojvrstvy.