Stabilizace částic lyofobního solu přídavkem vhodných látek, jejichž molekuly jsou schopny dostatečně silné adsorpce (fyzikální nebo chemisorpce) na povrchu lyofobní částice a současně jsou rozpustné v disperzním prostředí. Těmto požadavkům vyhovují některé makromolekuly a neionogenní povrchově aktivní látky tvořící asociativní koloidy. Aby byla stabilizace účinná, musí být povrch částice zcela pokryt dostatečně silnou vrstvou pevně vázané stabilizující látky (obr. 1). Její ochranná účinnost závisí na jejích chemických vlastnostech, stupni disperzity a elektrickém náboji i na teplotě. Lyofobní micely tak získávají lyofilní povrch, jsou stabilní a nekoagulují. Je možné je vysušit a přídavkem disperzního prostředí převést zpět na lyosol (mohou se proto přepravovat ve formě sušiny).