koagulační práh

koagulační práh
critical coagulation concentration

Minimální koncentrace elektrolytu schopná vyvolat zjevnou koagulaci lyofobního systému. Odpovídá takovému stlačení elektrické dvojvrstvy, že hodnota ζ-potenciálu klesne alespoň na kritický potenciál (není nutno přivést sol až do izoelektrického bodu), takže částice ztrácejí ochranu před agregací. Reciproká hodnota koagulačního prahu charakterizuje koagulační účinnost elektrolytu.

Jako koagulující ionty se uplatňují v prvé řadě protiionty. Experimentálně bylo zjištěno že

systém koaguluje tím snadněji čím vyšší je náboj koagulujících iontů (Schulzovo-Hardyho pravidlo). Podle teorie DLVO jsou koagulační prahy např. pro z = 1 ; 2 ; 3 v poměru

elektrolyty s trojmocnými nebo čtyřmocnými koagulujícími ionty, které způsobí v lyosolu změnu znaménka, mohou mít dva koagulační prahy

Obr. 1 Koagulace vícemocnými elektrolyty
(a) Závislost ζ-potenciálu na koncentraci koagulujícího elektrolytu c při koagulaci vícemocnými ionty, kdy dochází ke změně znaménka ζ-potenciálu,
(b) průběh rychlosti koagulace při koagulaci vícemocnými ionty

ζ_kr - kritický ζ-potenciál,

oblast pomalé koagulace

oblast rychlé koagulace

pro koagulující ionty téže valence, kombinované v elektrolytu se stejným nekoagulujícím iontem klesá koagulační práh s rostoucím poloměrem iontu; ionty lze sestavit do lyotropních řad. Např. pro koagulaci záporně nabitých lyosolů platí, že hodnota koagulačního prahu roste v řadě

pro kladně nabité soly,

pro záporně nabité soly.

Je-li koncentrace elektrolytu menší než koagulační práh, může se elektrolyt naopak uplatnit jako stabilizátor lyofobního systému.

Zjištěná hodnota koagulačního prahu závisí na volbě metody a na dalších vnějších činitelích (např. na rychlosti přidávání elektrolytu, na rychlosti a způsobu míchání apod.), takže výsledky získané různými autory se mohou od sebe značně lišit.

Grafy souvislostí do úrovně: I

koagulační práhcritical coagulation concentration

koagulační práh
critical coagulation concentration