Koagulace za podmínek, kdy všechny disperzní částice jsou zbaveny stabilizace, takže každá srážka má za následek jejich spojování ve větší agregáty. Obr. 1 ukazuje závislost elektrokinetického potenciálu a rychlosti koagulace na koncentraci koagulujícího elektrolytu. V oblasti rychlé koagulace je hodnota ζ–potenciálu nulová a rychlost koagulace se nemění s koncentrací přidávaného elektrolytu.

Průběh rychlé perikinetické koagulace v monodisperzním lyosolu zpracoval matematicky Smoluchowski [83], [84]. Jeho teorie byla experimentálně ověřována pozorováním úbytku počtu částic v  ultramikroskopu [100], [92], [34]. Rychlost tohoto pochodu je stejná jako rychlost reakce druhého řádu. Rychlost úbytku jednotlivých částic je tedy dána diferenciální rovnicí

jejíž integrace vede ke vztahu

kde ν je celkový počet částic v jednotce objemu (= ν₁ + ν₂ + ... + ν_n) v čase τ, ν₁, ν₂, ν₃ ... koncentrace jednoduchých, dvojitých, trojitých atd. částic a ν_o je počet částic v jednotce objemu v čase τ = 0 (ν_o = ν₁); k je rychlostní konstanta koagulačního kroku, která je podle Smoluchowského dána vztahem pro rychlostní konstantu reakce řízené difuzí,

kde D je difuzní koeficient, R - akční poloměr, rovný dvoj- až trojnásobku poloměru koagulující částice. Za srážku je považováno přiblížení středů dvou částic na vzdálenost menší než akční poloměr.

Difuzní koeficient částic v  lyosolech je nepřímo úměrný jejich poloměru (viz Einsteinova rovnice pro difuzní koeficient a koeficient tření). Rychlostní konstanta k  a tím i rychlost koagulace jsou tedy v monodisperzním lyosolu nezávislé na velikosti částic a stejně je tomu u aerosolů s částicemi většími než asi 1 μm. Obsahuje-li však aerosol částice menší než zhruba 500 nm, je difuzní koeficient částic nepřímo úměrný druhé mocnině jejich poloměru (viz Einsteinova rovnice pro difuzní koeficient a koeficient tření) a rychlostní konstanta k tedy klesá s prvou mocninou poloměru. Pro tyto částice roste rychlost koagulace s jejich klesajícími rozměry.

V polydisperzních systémech je koagulace vždy rychlejší než v systémech monodisperzních; velké částice přitom hrají úlohu "zárodků" koagulace, na nichž agregují menší částice. Také v systémech s  anizometrickými částicemi je rychlost koagulace větší. Možnost srážek je zde zvětšena tím, že vedle translačního pohybu anizometrických částic se uplatňuje také jejich rotace.