Koagulace za podmínek, kdy část disperzních částic ještě zůstává stabilizována, takže každá srážka nemusí vést k  agregaci. Hodnota elektrokinetického potenciálu v oblasti pomalé koagulace klesá z hodnoty kritické (viz kritický potenciál), při které jsou pozorovatelné prvé známky koagulace, až k nulové hodnotě. Rychlost koagulace přitom stoupá s rostoucí koncentrací přidávaného elektrolytu až do koncentrace, při které ζ-potenciál klesne na nulu. Další přídavky elektrolytu neovlivňují již ani ζ-potenciál ani rychlost koagulace – probíhá rychlá koagulace.

Za předpokladu, že ne každá srážka má za následek agregaci, byla Smoluchowského teorie, vypracovaná pro rychlou koagulaci monodisperzních systémů, aplikována také na pomalou koagulaci [101]. Do kinetické rovnice (viz rychlá koagulace) byl zaveden korekční faktor ε < 1, udávající podíl účinných srážek:

V polydisperzních systémech je koagulace vždy rychlejší než v systémech monodisperzních; velké částice přitom hrají úlohu „zárodků“ koagulace, na nichž agregují menší částice. Také v systémech s  anizometrickými částicemi je rychlost koagulace větší. Možnost srážek je zde zvětšena tím, že vedle translačního pohybu anizometrických částic se uplatňuje také jejich rotace.