Změna složení v povrchové vrstvě roztoku oproti objemové fázi popsaná Gibbsovou adsorpční izotermou, která má pro binární roztok tvar:

pro ideální (zředěné) roztoky :

kde a₂ je aktivita složky 2, c₂ její koncentrace v objemové fázi, Γ_2,1 je relativní adsorpce, tj. rozdíl látkových množství složky 2 v povrchové vrstvě a v roztoku, jestliže oba údaje jsou vztaženy na stejné látkové množství složky 1 a na jednotkovou plochu povrchu. Γ_2,1 není přímo měřitelná, ale je možno ji vypočítat z koncentrační závislosti povrchového nebo mezifázového napětí γ, které lze dobře měřit (viz povrchové napětí, mezifázové napětí kapalina-kapalina). Složka 2 je pozitivně adsorbována, jestliže snižuje povrchové napětí rozpouštědla - ; jestliže zvyšuje povrchové napětí - - je adsorbována negativně, tzn. její koncentrace v povrchové vrstvě je nižší než v objemové fázi.

U vodných roztoků povrchově aktivních látek, jejichž koncentrační závislost povrchového napětí lze vyjádřit Szyszkowského rovnicí, dosáhne při zvyšování koncentrace adsorbující se složky v objemové fázi hodnota relativní adsorpce maximální hodnoty Γ_m, která již nestoupá. Gibbsova adsorpční izoterma má pak tvar

To odpovídá představě, že se na povrchu utvoří nasycená monovrstva, v níž jsou molekuly těsně uspořádány: hydratované polární skupiny jsou zakotveny ve vodné fázi a uhlíkové řetězce jsou rovnoběžné a směřují z vodné fáze (obr. 1).

Vlastnosti adsorpcí vzniklých monovrstev (tzv. Gibbsových monovrstev) jsou velmi podobné vlastnostem monovrstev vznikajících rozestíráním ve vodě nerozpustných amfifilních látek (viz povrchový film nerozpustné látky na kapalině).