Samovolný přechod jednotlivých druhů koloidních částic ve směru klesající koncentrace. Stejně jako u pravých roztoků se difuze v koloidních soustavách řídí Fickovými zákony.

Podle prvního Fickova zákona je difuzní tok , definovaný jako látkové množství difundující složky i, které za jednotku času projde jednotkovou plochou kolmou ke směru difuze, úměrný rychlostnímu gradientu:

kde D je difuzní koeficient, který závisí na vlastnostech difundujících částic i prostředí. Koncentrační gradient dc_i/dx - změna koncentrace se vzdáleností - v libovolném bodě se při stacionární difuzi nemění s časem.

Druhý Fickův zákon popisuje nestacionární difuzi, při níž se koncentrační gradient s časem mění a difuzní tok se mění s polohou, dJ_i^dif/dx = –dc_i/dτ:

Integrace této diferenciální rovnice poskytne závislost c_i = c_i(x, τ).

V  koloidních systémech je difuze řádově pomalejší než v  analytických disperzích, klesá s rostoucí velikostí částice a roste se stoupající teplotou. V systémech s plynným disperzním prostředím (aerosolech) je difuzní koeficient vzhledem k menší viskozitě prostředí mnohem větší než v  lyosolech se stejně velkými částicemi.