Tokové chování nenewtonských kapalin, které se vyznačuje poklesem velké počáteční zdánlivé viskozity s rostoucím střižným napětím. Tento jev, který je možno pozorovat u koncentrovanějších lyofilních koloidů a u některých lyofobních solů s  anizometrickými částicemi, může být vysvětlen existencí asociačních struktur, které představují přechod ke spojitému síťoví gelů. Asociační struktury nejsou souvislé; vlivem tepelného pohybu spoje neustále vznikají a opět zanikají; pseudoplastické tekutiny proto tečou při sebemenším napětí a proto toková křivka prochází počátkem, stejně jako u newtonských kapalin (obr. 1). Se vzrůstajícím střižným napětím se tyto struktury rozbíjejí, v roztoku se zmenšuje počet přechodných asociačních spojů, kinetickými jednotkami jsou menší a jednodušší celky a proto viskozita systému klesá (obr. 2). Objeví-li se tento typ viskozitní anomálie, můžeme předpokládat, že systém má sklon ke gelaci. To potvrzuje i rychlejší pokles viskozity s teplotou než u newtonských kapalin, způsobený tím, že se vzrůstajícím tepelným pohybem klesá stupeň asociace.