Přetlak, kterým je nutno působit na straně roztoku, odděleného od čistého rozpouštědla membránou, propustnou pouze pro molekuly rozpouštědla, aby byl zastaven průtok rozpouštědla membránou do roztoku (viz osmóza). Pro zředěné ideální roztoky platí van’t Hoffova rovnice

kde c₂ je koncentrace (látkové množství v jednotce objemu), příp. součet koncentrací všech složek roztoku, které neprocházejí membránou. Van't Hoffova rovnice platí exaktně pro nekonečně zředěné (ideální) roztoky. Osmometrická měření se provádějí při různých koncentracích a výsledky se extrapolují na nulovou koncentraci.

Jsou-li membránou odděleny dva různě koncentrované roztoky, je tlak, kterým je možno zastavit osmózu, roven rozdílu jejich osmotických tlaků:

Při výpočtu osmotického tlaku roztoků elektrolytů je třeba nahradit koncentraci c₂ ve van’t Hoffově rovnici celkovou koncentrací částic, vznikajících disociací.

Pro neideální roztoky byly navrženy viriální rozvoje tvaru

kde w₂ je hmotnostní koncentrace. Nejčastěji se používají jen první dva členy rozvoje (tzv. dvoukonstantové rovnice). Konstanty viriálních rozvojů se určují z experimentálních dat.

Osmotický tlak je jediná z koligativních vlastností, která je měřitelná nejen u analytických, ale i u koloidních roztoků (viz koloidní osmotický tlak). Pro analytické roztoky dosahuje osmotický tlak velikosti řádově 200 kPa, pro koloidní soustavy je o dva až tři řády menší.