Neelastický, rigidní gel, který sušením dává porézní xerogel přibližně stejného objemu jako výchozí lyogel. Přeměna na xerogel je nevratná. Xerogel může sice sorbovat určité množství kapaliny (často značné), ale nevrátí se do původního rosolovitého stavu.

Ireverzibilní gely vznikají gelací lyofobních solů, k níž dochází obvykle při snížení agregátní stálosti soustavy. Částečným odstraněním ochranné vrstvy ztrácejí částice na některých místech povrchu stabilitu a v důsledku toho se vzájemně spojují právě těmito místy. Odstranění stabilizujícího faktoru se nejčastěji provádí přídavkem elektrolytu v koncentraci nižší než koagulační práh (pro účinnost elektrolytů opět platí Schulzovo-Hardyho pravidlo). Zásah je třeba provádět tak, aby částice nekoagulovaly, ale vyvářely síťovitou strukturu. Koncentrace disperzního podílu musí dosáhnout určité minimální hodnoty; pod ní probíhá jen koagulace. Vzniku gelu napomáhá zmenšení rozměrů částic při konstantní hmotnosti disperzního podílu. Velký význam pro tvorbu gelu má tvar částic - vznik gelu je mnohem snazší, jsou-li částice anizometrické. Na hranách a hrotech jsou nejméně vyvinuty elektrické dvojvrstvy nebo solvátové obaly, takže ke spojování částic dochází právě zde. Kromě toho postačuje pro vznik struktury menší koncentrace disperzního podílu, který tvoří jehlicovité (obr. 1b) nebo destičkovité částice, než u solů se sférickými částicemi (obr. 1a) a je snazší odlišit podmínky gelace od podmínek koagulace. Destičkovité částice některých hlín (např. kaolinitu) mají různé náboje na plochách a na hranách, což vede k tvorbě struktur označovaných jako „domek z karet“ (obr. 1c). Na rychlost tvorby i na vlastnosti vznikajícího gelumůže mít značný vliv teplota.