(Einstein 1906) Rovnice vyjadřující závislost viskozity zředěných disperzních systémů na koncentraci disperzního podílu, jehož částice jsou tuhé nedeformabilní koule bez elektrického náboje, velké ve srovnání s molekulami disperzního prostředí, ale malé ve srovnání s prostorem, v němž k proudění dochází:

kde η_o je viskozita čistého disperzního prostředí a φ je objemový zlomek disperzního podílu. Einsteinovu rovnici je možno upravit do tvarů

popř.

nebo

kde η_rel je relativní viskozita, η_i inkrement relativní viskozity, η_red redukovaná viskozita (v SI soustavě rozměr m³ kg^–1), ρ₂ hustota disperzního podílu (v SI soustavě v kg m^–3) a [η] je limitní viskozitní číslo.

Podle Einsteinovy rovnice je tedy viskozita zředěných disperzních systémů s tuhými kulovitými částicemi nezávislá na stupni disperzity. Bylo zjištěno, že rovnice platí s dostatečnou přesností do objemových zlomků ca 0,01.

Při odvození Einsteinovy rovnice byly uvažovány pouze interakce mezi částicemi a disperzním prostředím. Při vyšších koncentracích se uplatňuje i vzájemné ovlivňování částic a Einsteinovu rovnici je třeba rozšířit o další členy: