tlak rozpojování
disjoining pressure
Tlak, působící v tenké mezivrstvě prostředí oddělující povrchy dvou částic
disperzního podílu (např. pěnové nebo emulzní filmy). Termín byl zaveden ruskými autory
[
16], je často používán i v anglické literatuře.
Působení přitažlivých van der Waalsových mezimolekulárních sil (viz
interakce mezi makroskopickými útvary) a vodíkových vazeb a odpudivých elektrostatických coulombických interakcí v prostoru mezi dvěma stěnami tenkého lamelárního filmu vede podle Děrjagina k ustavení rovnovážného tlaku
p1 v mezivrstvě, odlišného od tlaku v objemové fázi disperzního prostředí (
po), se kterou mezivrstva souvisí. Rozdíl
Π(h) = p1 – po
definuje
tlak rozpojování (
h je tloušťka filmu). Je to tedy přetlak, kterým je třeba působit na plochy ohraničující mezivrstvu
disperzního prostředí, aby její tloušťka zůstala konstantní. Závislost tlaku rozpojování na tloušťce filmu je pro různé mezivrstvy různá a je třeba ji stanovit experimentálně, neboť na základě
teorie DLVO může být vypočtena jen pro určité případy a s omezenou přesností.
Tlak rozpojování může být kladný tj. zabraňuje ztenčování filmu, i záporný, napomáhající jeho ztenčování. Podle povahy faktorů, které se uplatňují při jeho vzniku, bývá tlak rozpojování vyjadřován jako součet tří složek, které charakterizují
-
molekulární působení, podmíněné mezimolekulární přitažlivostí (viz mezimolekulární interakce), která je obvykle záporná, tj. podporuje ztenčování mezivrstev;
-
elektrostatické působení, které je dáno interakcí dvou elektrických dvojvrstev, vytvořených na stěnách lamelárního filmu; působí proti ztenčování mezivrstev,
-
strukturní vlivy, které se mohou uplatnit u velmi tenkých filmů.
Grafy souvislostí do úrovně:
I 
II 