(1) Látka schopná tvořit samovolně koloidní disperze, (2) označení pro disperzní soustavy obsahující částice, jejichž rozměry jsou v určitých zvolených hranicích (koloidní rozměry).

Názvem koloid Graham (1861) původně označil látky podobného chování jako klíh (řecky kolla). Na základě studia rychlosti difuze různých látek pergamenovou membránou rozdělil látky na krystaloidy (snadno difundují, v tuhém stavu jsou v krystalické formě) a koloidy, které difundovaly jen neochotně (klíh, želatina, bílek, kyselina křemičitá) a o kterých předpokládal, že nejsou schopny krystalizace. Později (1906), na základě klasifikace disperzních soustav podle velikosti disperzních částic, dospěl W. Ostwald k závěru, že tzv. koloidní vlastnosti nevykazuje určitá skupina látek, ale že do „koloidního stavu“ je možno teoreticky uvést jakoukoli látku.