Technologický postup využívající rozdílnou smáčivost (viz smáčení dobré, smáčení špatné, smáčení selektivní) práškovitých materiálů k jejich oddělování.

Při praktické aplikaci se flotační dělení neprovádí pouhým zavedením rozmělněné směsi do vody, jejíž povrch hraničí se vzduchem nebo organickou fází – takový proces by nebyl efektivní. Při nejčastěji používané pěnové flotaci se rozmělněná směs intenzivně míchá ve vodě, kterou se probublává vzduch. Částice s hydrofobním povrchem ulpívají na vzduchových bublinách, které je unášejí na povrch vody. Zde se shromažďují ve formě pěny, která se mechanicky odstraňuje a dopravuje k dalšímu zpracování. K částicím s hydrofilním povrchem, dobře vodou smáčeným, vzduchové bublinky nepřilnou, takže sedimentují a vytvářejí na dně flotační odpad.

Při tzv. filmové flotaci se částice rozmělněné směsi sypou na povrch tekoucí vody. Méně často se používá olejová flotace, při které jsou k dělení použity kapičky oleje – tvorba pěny je nahrazena vytvářením emulze.

Účinnost flotace je mimo jiné funkcí stupně disperzity (např. optimální zrnění pro flotaci rud je 0,15 až 0,01 mm, pro flotaci uhlí nebo síry 0,5 až 1 mm, při dělení plastických hmot jsou částice větší, 2-4 mm).

Větší účinnosti dělení materiálů blízkých vlastností flotací je dosahováno přidáváním flotačních činidel (selektivní flotace).