Tepelný pohyb částic v  koloidních, popř. mikrodisperzních (viz hrubá disperze) soustavách; pozorovatelný ultramikroskopem, popř. mikroskopem.

Podle kinetické teorie, která platí i pro na koloidní a hrubé disperze, je střední translační kinetická energie každé částice dána vztahem

z něhož plyne, že střední rychlost pohybu částice je nepřímo úměrná odmocnině z její hmotnosti; u velkých částic je tedy velmi malá. S teplotou rychlost pohybu částice vzrůstá.

Velká disperzní částice se v důsledku srážek s velkým počtem malých molekul disperzního prostředí pohybuje různými směry po velmi složité dráze (viz obr. 1, heslo střední posuv). Směr pohybu se mění velmi rychle a bez jakékoliv pravidelnosti. S rostoucí velikostí částice se zvyšuje pravděpodobnost kompenzace nárazů z různých směrů. Proto u větších částic (efektivního průměru kolem 4 μm) již tepelný pohyb není pozorovatelný.

Kvantitativní popis Brownova pohybu vypracovali nezávisle na sobě Albert Einstein [20], [21] (1905) a Marian Smoluchowski [81], [82] (1906). Kvantitativní experimentální studie závislosti Brownova pohybu na teplotě a velikosti částic, na jejichž základě bylo možno ověřit navržené teoretické vztahy, byly provedeny Perrinem [57], [58], [59], [60] (1908).