Pochod, při němž se na tuhém povrchu z roztoku elektrolytu přednostně zachycuje jen jeden z obou iontů elektrolytu, zatímco ion opačného náboje se adsorbuje méně nebo vůbec ne.

Prostá iontová adsorpce probíhá nejčastěji na povrchu krystalické mřížky málo rozpustných iontových sloučenin (většinou solí a hydroxidů) z vodných roztoků elektrolytů. Výběr adsorbujících se iontů se řídí Panethovým-Fajansovým pravidlem:

Nejlépe se adsorbuje ion, který je sám součástí mřížky, nebo je některému z iontů mřížky podobný. Adsorbovatelnost stoupá s nábojem iontů a s jejich poloměrem; čím větší je poloměr iontu, tím menší je jeho hydratace při stejném náboji a hydratace je pro adsorpci značnou překážkou.

Adsorbované ionty vytvářejí na povrchu adsorbentu kladně nebo záporně nabitou vrstvu, k níž jsou přitahovány další opačně nabité ionty z roztoku - vzniká tzv. elektrická dvojvrstva.