Způsob popisu vícevrstvé adsorpce:

povrch adsorbentu vytváří silové pole, které působí na molekuly plynné fáze; mírou přitažlivé síly, která ubývá se vzdáleností, je adsorpční potenciál Φ, definovaný jako práce potřebná k převedení jednoho molu adsorbátu z objemové fáze do daného místa silového pole. Všechna místa se stejným potenciálem tvoří tzv. ekvipotenciální plochy. Hodnota adsorpčního potenciálu nezávisí na teplotě.

Pro teploty dostatečně hluboko pod kritickou teplotou adsorbátu, kdy lze předpokládat, že veškerý adsorbát je kapalný, mohou být adsorpční potenciály vypočteny jako práce při izotermní kompresi adsorbující se páry z jejího rovnovážného tlaku v plynné fázi p na tlak nasycené páry p^s při dané teplotě. Za předpokladu, že se pára chová jako ideální plyn, platí

Adsorpční potenciál je jednoznačnou funkcí objemu adsorbované fáze υ_ads, vymezeného povrchem adsorbentu a příslušnou potenciálovou plochou,

kde m_ads je experimentálně zjištěné množství adsorbovaného plynu při rovnovážném tlaku p a ρ_ℓ hustota zkondenzovaného plynu. Průběh funkce,

nazývané charakteristická křivka, se s teplotou nemění. To umožňuje z jedné změřené adsorpční izotermy vypočítat adsorpční izotermy při jiných teplotách. Izotermy vypočtené podle Polányiho teorie jsou ve velmi dobré shodě s experimentálními hodnotami při jiných teplotách i pro silně nehomogenní povrchy.