Útvar, který vzniká agregací amfipatických molekul některých nízkomolekulárních látek z jejich pravých roztoků po dosažení určité koncentrace roztoku, označované jako kritická micelární koncentrace. Asociativní micely se od lyofobních micel liší tím, že nepotřebují umělou stabilizaci, jejich velikost a koncentrace je určena okamžitými stavovými veličinami, nikoliv minulostí systému. Tyto systémy jsou termodynamicky stabilní.

Ve vodném prostředí tvoří jádro micely navzájem propletené uhlovodíkové řetězce molekul PAL; jejich polární skupiny jsou rozmístěny na vnějším povrchu micely. Tím je dosaženo minimálního styku mezi molekulami vody a hydrofobními částmi molekul PAL. Jde-li o ionogenní PAL, polární skupiny disociují. Vznikají nabité micely obklopené elektrickou dvojvrstvou tvořenou disociací vzniklými protiionty.

Ve zředěných roztocích (nad KMK) vznikají malé, kulovité, tzv. Hartleyovy micely (obr. 1), jejichž poloměr je přibližně roven délce molekuly PAL. Asociační číslo roste s délkou uhlovodíkového řetězce a klesá s velikostí plochy, kterou na povrchu micely zaujímá jedna polární skupina; pohybuje se nejčastěji mezi 50 a 150 a závisí i na fyzikálních podmínkách.

Při vyšších koncentracích roztoku se zvětšuje rozměr micel a uhlovodíkové řetězce se začínají orientovat navzájem rovnoběžně, vznikají válcovité útvary (obr. 2), které mohou při vyšších koncentracích vytvářet hexagonální kapalné krystaly (obr. 3); při ještě větších koncentracích laminární, tzv. McBainovy micely (obr. 4), složené ze dvou vrstev PAL, které jsou k  sobě obráceny uhlovodíkovými řetězci a polární skupiny směřují ven. V důsledku tvorby laminárních micel a jejich charakteristického uspořádání mohou dostatečně koncentrované roztoky přecházet v gel.

V některých případech se micely mohou tvořit i v nevodném prostředí - vznikají tzv. obrácené micely.