Odhad z povrchové energie kapaliny na základě předpokladu, založeného na několika přímých experimentálních stanoveních a nukleačních studiích: pevné látky v blízkosti bodu tání mají o 10 až 20% vyšší povrchovou energii než látky v kapalném stavu - přibližně v poměru sublimačního a výparného tepla. Hodnota povrchové energie odhadnutá při teplotě tání může být pak extrapolována na jinou teplotu (viz povrchové napětí kapalin).
Jedním z nejstarších způsobů experimentálního stanovení povrchové energie
[37] je metoda nulového tečení (obr. 1), založená na určení síly, které je zapotřebí ke kompenzaci kontrakce materiálu účinkem povrchových sil. Je vhodná pro plastické materiály. Na tenké proužky šířky d, zhotovené z měřeného materiálu, jsou zavěšena závažíčka různé hmotnosti. Po vytemperování na teplotu o něco nižší než teplota tání je změřena změna délky jednotlivých vzorků, Δℓ. V závislosti na tíži závažíčka F se vzorky prodlouží nebo se účinkem povrchových sil zkrátí. Průsečík závislosti Δℓ na F s osou souřadnic („nulové tečení“) odpovídá rovnosti povrchových sil a tíže; pak platí
[88, str. 67]
Fo = γ∙d.
 |
| Obr. 1 Princip stanovení povrchové energie tuhé látky metodou nulového tečení |
Pro křehké pevné látky, zvláště monokrystaly s dobrou štěpitelností (např. slída) lze aplikovat metodu štěpení podle rovin štěpitelnosti. Měří se síla, kterou je třeba vynaložit na to, aby se trhlina, dříve vytvořená v pevné látce, začala rozevírat. Ta závisí na délce trhliny, tloušťce a šířce vzorku a na povrchové energii.
 |
| Obr. 2 Princip stanovení povrchové energie tuhé látky metodou štěpení |
Výpočet z Youngovy rovnice z experimentálních hodnot úhlu smáčení a hodnot povrchového napětí kapaliny umožňuje zjistit rozdíl mezi povrchovou energií tuhé látky a mezifázovou energií kapalina-tuhá látka
Ke stanovení povrchové energie pevné látky je nutno znát hodnotu mezifázové energie kapalina-pevná látka; ta nebývá často dostupná, což omezuje použitelnost této metody (pro soustavy krystaly-nasycený roztok může být zjištěna např. měřením závislosti rozpustnosti na velikosti krystalů – viz Ostwaldova-Freundlichova rovnice).
Nepřímý odhad je možno provést na základě změn v mřížkových konstantách malých krystalků, k níž dochází účinkem povrchového napětí
[56].
