Při adsorpci na pevné povrchy vznikají povrchové vrstvy, které z hlediska pohyblivosti adsorbovaných molekul rozdělujeme na lokalizované a nelokalizované.

U lokalizovaných povrchových vrstev je kinetická translační energie adsorbovaných molekul menší než energie potřebná k přesunu molekuly na jiné místo povrchu adsorbentu. Molekuly zůstávají připoutány na jednom místě - jsou lokalizované. K přesunu molekuly může dojít jen desorpcí a následnou adsorpcí na jiném místě povrchu. Jestliže je kinetická translační energie vysoká a energie, která váže adsorbovanou molekulu k povrchu, nízká, mohou se molekuly pohybovat po povrchu adsorbentu a vznikají tzv. nelokalizované vrstvy.

Při chemisorpci se vytvářejí vždy lokalizované monovrstvy, při fyzikální adsorpci bývají při nízkých teplotách, kdy kinetická energie (která je lineární funkcí teploty) je malá, vrstvy lokalizované, při vyšších teplotách nelokalizované.