Vlastní adsorpce na snadno dostupném povrchu je v případě fyzikální adsorpce velmi rychlá, prakticky okamžitá.

V případě chemisorpce jde o chemickou reakci a její rychlost je vyjádřena kinetickými vztahy, obdobnými vztahům pro vratné reakce: např. pro jednoduchou adsorpci (tj. bez disociace adsorbující se látky), je rychlost chemisorpce dána rozdílem rychlostí vlastní adsorpce a desorpce

kde a_B je aktivita adsorbující se látky B u povrchu, c_B povrchová koncentrace již adsorbované látky B, c_n koncentrace neobsazených aktivních center, K_B je rovnovážná konstanta adsorpce

a k_B je rychlostní konstanta adsorpce, která je funkcí teploty,

je aktivační energie adsorpce látky B a A frekvenční faktor. Rychlost chemisorpce je tedy, stejně jako rychlost chemické reakce, exponenciálně závislá na reciproké teplotě a stoupá se vzrůstající teplotou. Při nízkých teplotách je velmi malá a chemisorpce je někdy dokonce neměřitelná.

Při adsorpci na porézních adsorbentech je ovšem třeba uvažovat sled dějů, které mají vliv na výslednou rychlost celého pochodu:

Nejpomalejším, tedy řídícím dějem zde může být jak difuze tak vlastní adsorpce. V případě fyzikální adsorpce na porézních adsorbentech bývá řídícím dějem difuze póry adsorbentu, u chemisorpce je nejčastěji nejpomalejším dějem aktivovaná adsorpce.