Lyogel, který lze ohřátím převést na roztok a ochlazením roztoku opět na gel .

K termoreverzibilním gelům patří většina fyzikálně síťovaných gelů (viz reverzibilní gel). Přechod roztoku na gel a naopak není termodynamicky reverzibilní, nenastává při jediné, přesně určené teplotě, jako je tomu u krystalizace a tání čistých látek. Teplota, při níž koloidní roztok tuhne v gel - teplota tuhnutí (bod gelace) - je nižší než teplota, při níž gel při zahřívání přechází na sol - teplota ztekucení, a obě závisejí na rychlosti chlazení nebo ohřívání. Rozdíl, který pro většinu gelů činí 10 až 20 °C, lze vysvětlit tím, že při ochlazování solu vznikají nejprve málo pevné vazby, které se postupně upevňují; aby tyto pevnější vazby byly při převedení gelu zpět na sol zrušeny, je zapotřebí zahřátí na vyšší teplotu. Obě teploty závisejí také na koncentraci systému. Protože gelace je postupný proces, je určení teplot tuhnutí a ztekucení gelu věcí uzance (zjišťují se např. jako teploty v okamžiku, kdy při naklonění sol nevytéká, resp. gel vytéká ze zkumavky).