Pohlcování nízkomolekulárního rozpouštědla reverzibilním xerogelem, který při tom zvětšuje svou hmotnost i objem za vzniku lyogelu.

Botnání se může zastavit ve stadiu elastického lyogelu (omezené botnání), nebo vede k úplnému rozpuštění gelu (neomezené botnání). O tom, zda bude docházet k omezenému nebo neomezenému botnání, rozhoduje předně pevnost spojů mezi makromolekulami v xerogelu, afinita polymeru k rozpouštědlu, struktura gelu, i fyzikální podmínky - teplota, tlak, přítomnost jiných rozpuštěných látek. Při změně fyzikálních podmínek mohou tytéž látky, tvořící gelovou strukturu, přecházet z kategorie omezeného botnání do neomezeného a naopak.

Botnání je zvláštním případem rozpouštění i když  výrazně odlišným od rozpouštění nízkomolekulárních látek. V prvém stadiu difunduje pouze rozpouštědlo do xerogelu, nikoliv molekuly vysokomolekulární látky do rozpouštědla, neboť jsou spoutány v gelu. Proto není pozorováno rozplývání rozhraní mezi oběma fázemi, pouze zvětšování objemu gelu a posun fázového rozhraní, které zůstává ostré. Botnání se v tomto stadiu blíží více osmóze než difuzi. V případě, že se zruší asociační spoje mezi makromolekulami, mohou makromolekuly difundovat do roztoku.

Rychlost botnání s rostoucí teplotou vždy vzrůstá. Děj může být exotermní nebo endotermní podle polarity rozpouštědla i botnajícího polymeru. Při exotermním botnání se rovnovážný stupeň nabotnání s rostoucí teplotou snižuje, při endotermním pochodu se naopak zvyšuje.

Botnání gelů polyelektrolytů je do značné míry ovlivněno hodnotou pH a přítomností elektrolytů v roztoku.

Ke kvantitativnímu popisu botnání xerogelů se používá stupeň nabotnání Q, objemový koeficient botnání Φ, popř. botnací tlak. Uvedené charakteristiky jsou jednoznačné pouze u omezeného botnání. Při neomezeném botnání jsou jejich hodnoty zkresleny současným rozpouštěním gelu.